Alan Cheyney Story

Alan Cheyney je 47letý Angličan, který byl skinheadem na počátku hnutí. Nejdříve jsme ho potkali na Tattoo Convention v Nijmegenu (Holandsko), dohodli jsme si s nim sraz a znovu se uviděli na ska koncertě v Eindhovenu. Nebylo potřeba mu klást otázky, protože byl k nezadržení. Je stále skinheadem ve svém srdci a rád se o to podělí. Byl skinheadem u počátků a nechal nás svým vyprávěním nahlédnout do starých časů. Je jasné, že dnes je vše jiné, ale duch je stále stejný.

Alan Cheyney hodně cestuje po celém světě a zrovna pobýval v Eindhovenu. Už jsme ho nikdy potom neviděli. Měl v plánu se vrátit do Velké Británie a potom do vyrazit Austrálie. Můžete se po něm poohlédnout v nějaké své blízké hospodě (jeho benzínem je pivo). Možná ho potkáte a on vás zahltí svými historkami.

Počátky opravdových skinheadů se datují do šedesátých let (20.stol.) a místo vzniku byl Londýn (Anglie). Ale doopravdy tam byli už o sto let dříve. Byli to kluci s oholenou hlavou a nosili donkey, běhali po okolí, napadali koho mohli, kradli jim prachy a tak vůbec. Byli v ganzích. Měli těžký boty, ale s obitou špicí. A protože to bylo v Londýně, lidé jim říkali bovver čili trable, takže si říkali bovver boys (problémový hoši). I dnes stále uslyšíš: "Jsi skinhead, jsi bovver boy". Pravý bovver boys ale zanikli ještě před začátkem století (20.).
V šedesátých letech byli všichni kluci zapálený do mods a skůtrů. Byli tu mods a rockeři. Ale na konci šedesátejch, znovu v East Endu (Londýn), si nějakej týpek vyholil hlavu a řekl si: Kurva, vypadám fakt dobře. A už bylo zapečeno na nový skinheady. Moji prarodiče mi říkali: "Jo, jo, to není nic novýho, to už to bylo v 90. letech (19.stol.), už tehdá byli skinheadi, nic novýho". Tak jsme, abychom byli pořádný skinheadi, dědům brali jejich košile, musel si prostě mít dědovu košili, abys nějak vypadal. Ale to bývali všechny bílý, tak jsme si je různě barvili: modře, černě, oranžově. Sám jsem měl oranžovou a tu zatracenost jsem fakt miloval.
Jednou jsem byl v bezvědomí v nemocnici a když jsem se probudil, tak první, co jsem řekl, bylo: "Kde to, kurva, jsem? Kde mám hadry? Kde jsou moje Levisky, kde je moje košile?" Byl jsem celej od krve a sestřička povídá: "O to se teď nestarej." Ale já na to: "Ne, mě můžete nahradit, ale nikdy moje Levisky a košili!"…"Tady jsou, tady jsou" řekla a otevřela šuplík, kde bylo moje oblečení. Tak to už jsem potom byl v pohodě. Musel si bojovat za svý hadry -Šáhni mi na hadry a zabiju tě!- Oblečení pro nás znamelo tolik, že bysme pro něj i umřeli. A to určitě. Ale byli to starý věci, nic, co máš hned nový jako dneska. Tohle je nový tričko, koupil jsem si ho, dneska se prostě pořád vyráběj a vyráběj. To samý s Leviskama. Dneska má Levisky každej, ale za mejch časů to byli klenoty. Když jsme neměli Levisky, tak jsme nosili Wranglerky nebo Lee Ridersky nebo jakýkoliv jiný džíny, ale když si měl Levisky, tak si byl kurva někdo! Všichni se na tebe dívali "Kurva, on má Levisky!" - Bylo to něco magickýho. Za mejch dnů nebylo nic většího než pár Levisek. Šli jsme a kradli jsme je. Ale nezapomeň, že skinheadi byli vždycky mladý kluci ani ne osmnáctiletý, to byli tak jeden dva. Byli jsme strašně mladý.

Přišla mezi nás černá muzika. Měli jsme ve svém okolí spoustu přistěhovalců z Karibiku a ti sebou přivezli svou muziku, reggae. Narodil jsem se ve stejnej den a ve stejný nemocnici jako můj černej kámoš. Vyrostli jsme spolu, měl dready a podobný sračky, ale byli jsme skinheadi a on byl jedním z nás. Poslouchali jsme jeho muziku, mluvil stejně jako my a my si od něj brali všechno to reggae. Neměli jsme rádi hipízáky, nesnášeli jsme je. Když měl někdo dlouhý vlasy, tak jsme ho pořádně domlátili, smradlavýho vlasatýho bastarda. Neměli jsme rádi rockery, protože nosili slizký kožený hadry a jezdili na motorkách. Byli jsme je taky. Byli jsme jen děcka, ale bylo nás o tolik víc. Když tě honí 500 13ti až 14ti letejch děcek, tak se nekoukáš na to kolik jim je, páč jsi sám. Zbijeme tě a je jedno, kolik ti je, tim sis mohl bejt jistej! Takhle jsme vyhrávali, v přesile! V jednu ráno jsme šli z party a chtěli jsme nalítnout na nějaký motorkářský doupě. Bylo nám 13 nebo 14, ale bylo nás sto nebo dvě stě - "Pojď, jdem na Hell´s Angels" - Byli to velký vlasatý buzny, ale my jim dali, to se neboj. Pálili sme jim motorky, spalovali do poslední matky. Byli sme divoký jako svině!
Dnešní skinheadství je už víc móda, je ti dvacet a víc, to je už jedno. Tehdá, když ti bylo víc jak osmnáct, tak už si prostě nemohl být skinhead. Nemohl, byl si moc starej! Nechal sis povyrůst vlasy, staral ses o svojí přítelkyni, vyrostl jsi. Já byl skinhead od svejch třinácti do patnácti. Jak mi bylo patnáct, tak jsem pracoval. Pracoval jsem i dřív, ale teď jsem za to měl víc prachů a mohl si kupovat hadry. To tu byli suedheads. Musel si mít loafery, royali nebo brogues. To byli botky! Když si je neměl, tak si byl úplně mimo mísu. To samý s kšandama, museli bejt úzký. Měli sme kšandy po dědovi. Musel sis je zapínat na knoflíky na svrchu kalhot. My sme si je pořád ztenčovali a ztenčovali. Já skončil na týhle velikosti (půl palce= cca 1,5 cm), stejně bych je ještě zúžil.

Něco ti řeknu o holkách a klucích. Nikdo nešel ven, aniž by se navoněl. Holky na sebe plácali jen Brut. Všichni sme se voněli Brutem. Nebyla to žádná povinnost, to na sebe cákat, ale když to dělali všichni, tak si to dělal taky, všude smrděl Brut. Nic jinýho, to bys neuspěl. Já mám pořád Brut, i teď. Nevonim se ničim jinym.

Tanec! Strašně lidí, kvůli tomu v Anglii chcíplo, protože tančírny byli v patře a skinheadi tam dělali moonstomp. Znáš ten song Skinhead Moonstomp, ne, víš jak to začíná: "Come on all you skinheads, put your braces together…"(Pojďte sem skinheadi, vemte si všichni svý kšandy…) To bylo jak skinheadská hymna…hned si slyšel: "We´re together boys"(Jsme tu spolu). Nebyl to ale žádnej opravdickej tanec, jen sme dupali nohama, aby byl rámus. Takhle to bylo: jedna noha nahoru, druhá noha nahoru, buch, buch. Je to sakra starej tanec, skákali sme a dělali sme buch, buch, buch nohama o podlahu. Skupinka kluků, skupinka holek, kluci tady a holky jinde. Nikdy se netančilo smíšeně. Za starejch časů si s holkama nikdy pořádně netančil. Když si byl nějakej vážnej, tak si letěl ven! Jednu noc se propadla podlaha a zabilo to 240 lidí, jsem si jistej, že to bylo kvůli moonstompu, kvůli tomu dupání. Když dali do přehrávače desku, tak djové říkali: "Nedělejte Moonstomp, zabilo to spoustu lidí" Protože v tom jednom sále bylo 500 lidí a všichni dupali. Všichni tam byli skinheadi.

Já jsem z jihovýchodního Londýna, ale všechno začalo ve východním Londýně, odkud jsou moji prarodiče. Jsou to cockneyové, tak se jim říká. Mají svůj vlastní jazyk a tak. Odtud jsou skinheadi. Já jsem z jihu od Temže. Prarodiče žili na severu. Před nimi bych nikdy nemohl říct, že jsem Londýňan. Byl jsem v Bang Hall Gangu, to máš kluky od devíti let, tak do dvanácti. Pak se přešlo ke staršímu gangu, kde si byl tak do patnácti, no a nakonec byl gang do 18 až 19. Ale i ted jsou stejně starý chlapy jako já v ganzích. Být v gangu je na celej život. Když sou problémy, který se týkaj tebe nebo tvýho gangu, tak musíš vstát a jít se bít.

Skinheadi byli v pohodě, když jsem začínal. I policajti skinheady používali. Třeba když v Kensigtonu na západě Londýna, což je čtvrť bohatejch, squattovali hipíci nějakej barák a fízlové s nima nemohli hnout, tak si zavolali skinheady. - Jděte je odtamtud vymlátit, nebojte se, potom vás necháme v klidu jít domů- Vyhazovali je z oken, byli hlava nehlava a jeden hipík i chcípnul, ale policajti přišli a řekli: "Tak už běžte kluci". Bylo to ve zprávách, ale všichni starý lidi, tvý rodiče a prarodiče, říkali: "Máme tě rádi, nesnášíme vlasatý. Máš nádhernej sestřih, vypadáš pěkně, máme tě rádi." Společnost měla ráda skinheady, protože nesnášla hippies! Tak sme si vlastně mohli dělat cokoliv. Policajti po nás nešli, šli po jinejch. Ale byli tu i zkažený kluci, který napadali a okrádali babky. Brali jim kabelky a tak. - Zasraný skinheadi, problémový sráči- Kvůli těmhle začali problémy, i když si nic neudělal a byl si skinhead, řvali na tebe: "Hey skinheade, jsi problémovej hajzlík. Nemám tě rád, ty zasranej lupiči kabelek! Nech babky a dědky na pokuji"…"Ne, ne, to jsem nebyl já" ale jim to bylo jedno. Ale já to taky dělal, byl jsem stejnej jako ostatní. Byli jsme mladý delikventi, kteří se potřebovali vyblbnout a byli divoký.Policie nás měla ráda, dokud tak dělala společnost. Nám to stouplo do hlavy a dělali jsme si všechno, co jsme chtěli a kdy jsme chtěli. Byli jsme jak v amoku, jak šílení.

Potom se do všeho přimíchala politika, ale to až v druhý půlce sedmdesátejch let, tak okolo let 76-77. Byla tu NF, nacistická strana. To si začali skinheadi oblíkat bombry. My sme bombry neměli, neexistovali. Měli sme buď donkey nebo nějakou džínovku, nejlíp džínovku. Jak jsem řekl, ten kdo měl něco od Levi´s, tak byl, sakra, někdo. Když holky viděli nějakou jinou holku v Leviskách, tak říkali: "Doprdele, ona má Levisky. Ta je boží", stejně tak kluci. Když si měl Levisky, tak se okolo tebe točil svět. Musels buď hodně pracovat nebo je ukrást. A my je kradli. Když jsem chtěl Levisky, tak jsem si je musel ukrást. Neměl jsem na to si je koupit. Ani náhodou. Byli sme ti nejchudší z chudých. Místo, kde jsem žil, srovnali se zemí, protože tam nikdo už nemohl bydlet. Byli jsme anglická pracující třída. Žádný prachy. Zločin nebyl nic novýho ani starýho, zločin je tu od počátku. Lidi se prostě okrádaj. Skinheadi jen dostali horší punc než ostatní. A politici to ještě zhoršili. Řekli si: "Použijeme skinheadi pro svý účely" A děcka, která byla pro pivo nebo bitku schopná udělat cokoliv, se toho chytila. -Jdem na to- A politici toho zatraceně zneužili. Teď to je po celý Evropě, ale začalo to v Anglii. Teď je to problém, to uznávám.

-rejnok-